Po deseti letech se stěhujeme. Ne proto, že bychom chtěli – dostali jsme výpověď z naší provozovny. Z milované marmeládovny budou investiční byty. Nejdřív jsem hlavně brečela, dnes se ale strašně těším. Tohle je příběh o tom, jak jsme si místo moderní haly vybrali tu složitější cestu.

Po deseti letech se stěhujeme.
Ne proto, že bychom chtěli. Dostali jsme výpověď z naší provozovny.
Kdo podniká v pronajatých prostorách, asi ví, že tahle možnost existuje vždycky. Jen si tak nějak myslíte, že se to nestane zrovna vám.
Stalo.
Z marmeládovny budou investiční byty
Z naší milované marmeládovny budou investiční byty. Tak alespoň budou mít mladí kde bydlet. 😄
Když opadl první šok, přišlo období, kdy jsem hlavně brečela. Deset let života, práce, vzpomínek. Místo, kde vznikly tisíce skleniček marmelád a s nimi spousta našich příběhů. A najednou víte, že musíte pryč.
Jenže znáte mě.
Někde mezi sebelítostí a další krabicí kapesníků se ve mně něco přepnulo. Nabrala jsem druhý dech a pustila se do toho s vervou sobě vlastní.
A dnes?
Dnes se strašně těším. ❤️
Mohli jsme si vybrat jednodušší cestu
Samozřejmě mě to stojí hromadu práce, nervů a peněz. Projekty, rekolaudace, řemeslníci… Člověk při tom zjistí spoustu věcí, které vlastně nikdy vědět nepotřeboval. A klidně by bez nich žil dál. 😅
A protože bych si mohla vybrat jednoduchou cestu, vybrala jsem si samozřejmě tu složitější.
Mohli jsme se přestěhovat do moderní haly, postavit linku a vyrábět.
Jenže to bychom nebyli my.
Marmelády s příběhem vznikly jako řemeslná výroba a já chci, aby jí zůstaly. Každá jednodruhová marmeláda u nás pořád vzniká po malých dávkách a s rukama v tom. I další kapitola proto potřebuje místo, které má duši. Místo, kam vejdete a víte, že právě tady chcete tvořit.
Místo, které má duši, jsme našli
A takové jsme našli. ❤️
Nádherné prostory, do kterých se teď snažíme otisknout nás. Bude to ještě spousta práce a určitě pár okamžiků, kdy si budu říkat, proč jsem si zase něco takového vymyslela.
Ale už teď vím, že to stojí za to.
Jedna kapitola končí, druhá začíná

Jedna kapitola po deseti letech končí.
A já se nemůžu dočkat, jaké příběhy začneme psát v té další. 🍓
Jestli nám chcete v téhle kapitole držet palce, nejlepší podpora je ta nejobyčejnější – otevřít si u snídaně naši marmeládu nebo někomu udělat radost dárkovou sadou. Právě z těch skleniček se stěhování platí. Děkuju.
Vaše Hanka
P.S. A jestli vás zajímá, co se v marmeládovně děje, když se nestěhuje, mrkněte na tajemství meruňkového džemu.
.png)